Nejnovější foto:
Felix - 30.10.
Ťapinka - 9.10.
Charlie - 5.8.
Ťapinka - 4.8.
Flann - 30.7.
Fido - 28.6.
Felix - 30.10.
posílám pár nových fotek Felixe (z 8 měsíců). Máme se fajn. Felixka vzala puberta, tak to zkouší na všechno co se dá - viz. fotka (to je prosím pes, žádna fena) :o) No a je hrozně aktivní - klacíček sem, klacíček tam, stále noruje a hladá myšičky - to miluje, všude jsou po něm díry. :o) Jinak celkem poslouchá - jen když už se rozběhne daleko k fence tak přijde až za chvíli, až si ji řádně oňuchá.. :o) Venku chodíme spíše s košíkem, málo kdy na vodítku, stále se nás drží, nikam daleko neuteče, takže jsme moc rádi. Je to hodný a oddaný pes. Zatím ještě nebyl nemocný, musím zaklepat. Doufám, že nás brzo navštívíte, těšíme se na Vás.
zdraví
Lucka, Janko a Felix
Ťapinka - 9.10.
posílám pár obrázků, ze kterých je patrné, že už jsem velká holka. Ty plenky
jsem sice nosila jako mimino, ale z ouplně jiných důvodů. Už jsem totiž
prvně odhárala! Ani to nebolelo, ale bylo to pěkně otravné. Když jsem šla
ven, tak sundat, když dovnitř, tak nandat a tak furt dokola. Ale už je to za
mnou. Teď mě čeká jiná akce. Hned jak to prý půjde, tak navštívíme pana
doktora a bude se diskutovat o kastraci. Sice nevím, co to je, ale pak už
prý nikdy nebudu muset nosit ty pampersky, tak to snad přežiju. Jinak se mám
prima, zlobím, jak nejlíp dovedu, dokonce prej nejlíp ze všech pejsek, které
páníčkovi dosud měli. No, to je jejich problém, jak si mě vychovali, takovou
mě mají. Ale asi to nebude tak strašné, když se se mnou tak rádi mazlí...
Tak zatím pa a haf
Ťapinka
Charlie - 5.8.
Charlie právě sedí vedle mě a moc pozdravuje. Můžu k němu říct jen jediné. Je báječný. Nikdy jsem neviděla úžasnějšího psa. Dýchala bych pro něho a myslím, že on pro mě taky. Máme báječný mateřský vztah. I všichni v okolí jsou z něj nadšení a neustále ho chválí. Poslouchá na slovo, přijde mi, jako bychom mluvili stejnou řečí. I přesto, že jsme si slíbili že to tak nebude, spíme spolu v posteli. Spí na svém pelíšku u mých nohou. Charlie je neskutečně chytrý, a velmi ochotný. Co víc dodat...
Charlie roste jako z vody. Včera jsem mu byla vybrat nový pelíšek. Jak můžete vidět na první fotografii, nějak jsem neodhadla velikost. Dnes jsem tedy byla pelíšek vyměnit (viz. foto dvě). Momentálně váží 12 kg. V kohoutku má 50cm. Zhruba před čtyřmi týdny, začal kulhat. Tedy jen když se vyspal, během 10 minut to rozchodil. Předpokládala jsem, že je to způsobené jeho rychlým růstem. Vzhledem k letošní úrodě klíšťat jsem se ale začala obávat i borelie, která má podobný průběh. Jeli jsme s Charliem na veterinu (kde se mu mimochodem moc líbí). Byla jsem uklidněna, že je to opravdu jen vývojová vada. Začala jsem tedy do krmení přidávat tabletové kalcium se želatinou. Během týdne kulhání odeznělo. Občas zakápnu ještě kapkou lososového oleje, pro lepší chod jater. Ale jinak je tedy zvyklý pouze na granule. Má spoustu kamarádů, jak doma tak i mimo.
Ťapinka - 4.8.
Milá maminko Barunko a bráško Vojtíšku,
děkuji za psaníčko, na které ráda odpovídám. Mám se docela dobře. To
"docela" je docela na místě, protože se občas (čti často) setkávám s
neporozuměním. Bydlím v krásném domečku se zahradou, ale kadit musím
výhradně venku (i večer ve tmě nebo brzo ráno), což se mi pořád ještě
nedaří. Doma se ty svoje výpadky snažím schovávat, takže si vylezu buď až na
půdu, což je špatně, nebo do sklepa na dlažky, což se taky nesmí. Opakovaným
důsledným norováním pronásleduji krtky a panička se zlobí, že nedělá nic
jiného, než po mně zahrabává ty nové trasy metra. Jo a dneska jsem se např.
dívala z balkonu v prvním patře, jako už několikrát, jenže dneska jsem si
vybrala pohled z vnější strany zábradlí a zase byl průšvih. Panička mne
lákala zpátky vyděšená k smrti (svojí) sladkými slůvky a v okamžiku, kdy
jsem její slib opatrně splnila, tak mi jí takovou vyšila, až z toho málem
omdlela (ona samozřejmě), já šla trucovat pod postel. Já ti mám Vojto asi
nějakou pubertu, nebo co. Fakt se snažím, ale nějak mi to nejde. Jó, když
někdo dorazí na návštěvu, to se vytahují, že skáču jako jelen, mňoukám jako
kočička a kdoví co ještě, ale jinak ty moje aktivity nechápou. Co je na tom,
že mám radši hračky paniččiných vnoučat než svoje? Vždyť já bych jim ty
pískající gumáčky taky půjčila. Co je na tom, že jsem okousala starou
sedačku, když se jí chystají stejně vyhodit? No a jsem já ta špatná, když
beru kličku za paničkou, která odejde do práce? Dneska mi zahradili poslední
únikovou cestu, tak mám asi na chvilku po žížalkách, ale já zase něco
objevím... No, ale abych si jen nestěžovala. Jíst dostávám pravidelně a
přiměřeně, ven můžu kdykoliv, protože tím, že si neumím "říct", že chci ven,
musí být u domu pořád otevřené dveře. To ti je zajímavé, když je náhodou
zavřou a já jsem venku, tak si zakňourám a hned se otevřou. Tak oni teď
pořád čekají, že to budu praktikovat i na cestu ven, aby v zimě neumrzli,
ale to si ještě rozmyslím, jestli se to naučím...
Hele, tak se mějte, já se zase ozvu, určitě dřív než prvně odhárám.
Ťapka
Na jedné fotce je vidět , že jsem si vytrhl trochu chlupů. No, lítal jsem jako Janek a přehlédl jsem složené dřevo. Krev mi netekla, ale trochu jsem si poplakal. Maminka mě hned pochovala a bylo dobře.
Nedávno jsem dostal plno hraček. Kluci si předělávali pokojíky a tak mi dali spoustu plyšových zvířátek. (Z kluků už jsou prý tenegři kteří jen "paří" na PC a plyšáky už nepotřebují ). To se to trhá !! Dávají mi je bez očiček, že prý bych je mohl spolknout. Moc rád se o plyšáky přetahuju s dospěláky.
Rád bych Vás viděl. Přijedete se na mě podívat? Tobiášek už určitě taky trochu vyrostl Ukážu Vám kam až chodím na vycházky. Maminka se mi směje , že jsem strašpytel. Je to prý 50 metrů od domu. Je pravda, že když jdeme večer, držím se raději za ní. No jo, jsem ještě maličký
Moc pusinek posílám mamince Barunce i bráškovi. Mějte se krásně a někdy zase ahoj Váš Flanneček
